I u potkanů platí, že prevence je nejlepší léčba. Proto si všímáme zdravotního stavu již ve chvíli, kdy si zvířátko vybíráme, a to ať už u chovatele nebo ve specializovaném obchodě. Na co se tedy zaměřit?

V prvé řadě na celkový postoj zvířete. Podíváme-li se na potkana, neměl by být v klidu nápadně shrbený, při pohybu by neměl kulhat nebo se potácet, naklánět na stranu apod.

Kůže a srst je dalším důležitým indikátorem zdraví. Kůže by měla být pružná, bez šupinek a stroupků. Neměli byste najít žádné bulky nebo otevřené rány (abscesy). Ojedinělý malý škrábanec nebo stroupek může být způsoben při hře mezi sourozenci a není důvodem ke znepokojení. Pokud však má zvířátko stroupků na kůži více, případně lysá místa v srsti, zvažte, zda jej skutečně chcete i s rizikem vleklých zdravotních potíží.
Srst by u standardního potkana měla být zhruba všude stejnoměrně hustá, tedy bez lysých míst. Nekupujte potkana, který má srst zježenou nebo nápadně hodně potřísněnou výkaly kolem konečníku. Poněkud jiná je situace u rexů, double rexů a fuzz potkanů.

Oči by měly být jasné, bez výtoku; uši rovněž tak.

Chování zvířátka je velmi důležitým ukazatelem zdravotního stavu. Zdravý potkan je aktivní, projevuje známky zvědavosti. Pokud zvíře sedí v koutě, je nafouklé nebo naježené (viz výše), dejte si pozor.
Mírný průjem u nově zakoupeného potkánka je většinou projevem stresu a měl by se v krátké době upravit.

Dýchání by mělo být přiměřeně klidné a neslyšné (potkan se nadechne asi 125krát za minutu), opakované kýchání nebo chroptění, namáhavé dýchání nebo vlhký nos – toto vše signalizuje, že něco není v pořádku.

Pravidelná preventivní péče
Jejím základem je samozřejmě hygiena, ovšem nikoliv přehnaná. Podestýlka – nejlépe ta z kukuřičných vřeten, lze použít i hobliny nebo určité druhy hygienického steliva pro kočky – by se měla vyměňovat přiměřeně často. V praxi to znamená cca obden vybírat vlhkou a znečištěnou podestýlku v místech, kam chodí zvířátko na záchod a pod napáječkou. Celou podestýlku měníme zhruba jedenkrát za 7 – 10 dní.
Mezi preventivní úkony související s hygienou patří také koupání a stříhání drápků. Obě tyto procedury potkánci obvykle nemilují, proto je provádíme pouze v případech, kdy je to nutné. Zkracování drápků je obvykle nutné tehdy, nemá-li zvířátko možnost brousit si drápky pohybem po drsném povrchu. Přerostlé drápky je potřeba zkrátit, aby se předešlo poranění potkánka (při drbání) i majitele (škrábance jsou docela nepříjemná záležitost). Použijeme nejlépe kleštičky na nehty, v horším případě manikurní nůžtičky. Obtížnost provedení úkolu je přímo úměrná živosti potkana, lépe je zkracování provádět ve dvou (jeden drží, druhý stříhá). Středem drápu vede růžová živá tkáň, dejte si pozor a potkana do ní nestřihněte, hrozí silné krvácení a infekce; raději ustřihněte o něco méně drápku.
Potkana koupeme pouze pokud je silně znečištěný, páchne, nebo pokud je to součást léčby předepsané veterinářem. Někteří potkani mají koupání rádi, moji ale ne. Potkana je nejlepší koupat ve vaně (naděláte si míň nepořádku), někdo preferuje lavor nebo umyvadlo, je to třeba vyzkoušet. Na dno dejte kus látky (ručník nebo hadru), aby mu to neklouzalo. Napusťte do vany trochu vody, potkana namočte a namydlete troškou šamponu (protože potkana nemyjete často, druh není podstatný, osobně bych doporučila spíš šampon pro psy). Důkladně namydlete a poté opláchněte vzpouzejícího se a vřískajícího ukřivděnce. Zvíře osušte a držte nějakou dobu v teple, aby se předešlo nachlazení. Nenamáčejte potkanovi hlavu, aby mu nenatekla voda do uší.
V rámci běžné zdravotní péče je také dobré kontrolovat hlodáky. K prevenci jejich přerůstání (rostou neustále) je dobré podávat tvrdé pečivo.

Nejčastější zdravotní problémy
Předem bych ráda upozornila, že pokud máte pochybnosti o zdravotním stavu svého potkana, zkuste si nejprve projít některé z dostupných internetových stránek, navštívit diskusní fóra či přímo kontaktovat zkušeného chovatele. V každém případě doporučuji navštívit veterináře, je vždy lépe zaplatit nějaké peníze za radu veterináře, než něco zanedbat a potom si to vyčítat. Nejčastější jsou onemocnění dýchacího ústrojí, kožní problémy a bohužel nádory.

Porfyrin je organická sloučenina, produkovaná Harderovou žlázou (slzná žláza třetího víčka uložená ve tkáni očních spojivek). Sekret této žlázy má podobnou barvu jako krev. Objevuje se okolo očí a nosu. Často způsobuje u chovatelů paniku. K té však není vždycky důvod. Občasný slabý výskyt porfyrinu je u potkanů normální. Objevuje-li se však pravidelně nebo trvale ve velkém množství, měl by starostlivý chovatel zpozornět. Zvýšené vylučování této látky se totiž objevuje u potkanů, kteří jsou vystaveni stresové zátěži (potkani jsou na stres velmi citliví), trpí nějakou nemocí nebo mají špatnou výživu.

Kožní problémy
Jsou, troufám si tvrdit, po rakovině nejčastějším zdravotním problémem, se kterým se v chovu potkanů můžeme setkat. Mohou mít různou příčinu a různě se projevovat. Uvedu proto alespoň některé z nich. Nejčastějším příznakem je úporné svědění, které nutí zvíře k neustálému škrábání se; v důsledku toho má potkan zakrátko kůži pokrytou stroupky, které si opakovaně škrábáním strhává, takže situace se nelepší, spíš naopak. S tím je spojeno téměř vždy také vypadávání chlupů v místě postižení. Tyto projevy mohou mít tyto příčiny (pokud je mi známo): vnější parazity, přemíra bílkovin v potravě nebo alergie.
Proti vnějším parazitům (např. všenkám) je možné použít některý z volně dostupných prostředků, např. Frontline. Poměrně častým onemocněním je také svrab, způsobovaný zákožkou svrabovou. V takovém případě je nejlepší vyhledat veterináře, který aplikuje nejčastěji Ivomec.
U samců často dochází ke kožním problémům v důsledku nadměrného příjmu bílkovin. Proto je dobré nejprve preventivně vyloučit z krmiva všechny bílkovinné složky a čekat, jestli se stav potkánka nezlepší.
V případě alergií je opět nejlépe konzultovat individuální případy s veterinářem, který pravděpodobně doporučí koupele a celkový způsob péče (změna typu podestýlky apod.).

Onemocnění dýchacího ústrojí
Mohou mít různé příčiny. Buď se potkan nachladil např. při pobytu venku v chladném počasí, při běhání po studené podlaze nebo máte klec postavenou v průvanu. Další příčinou může být nakažení mykoplazmózou. Ta je způsobována bakteriemi (Mycoplasma pulmonis), které žijí v horních cestách dýchacích téměř všech potkanů a myší a aktivují se při oslabení organismu. Mezi hlavní příznaky patří kašlání, kýchání, namáhavé dýchání, vlhký nos, vylučování porfyrinu (viz níže). Zvíře může také sedět nahrbené v koutě se zježenou srstí, může ztrácet zájem o potravu, hubnout. Neléčené nachlazení může skončit až zápalem plic a smrtí potkana.
Účinná léčba se provádí antibiotiky, proto při prvních příznacích dýchacích obtíží vezměte zvíře k veterináři, který stanoví nejvhodnější lék, dávkování a způsob aplikace. Platí: čím dřív s léčbou začnete, tím větší je pravděpodobnost, že bude úspěšná. Preventivně je vhodné umístit klece mimo průvan, používat bezprašnou podestýlku, která zamezí dráždění dýchacích cest a očí. Důležitá je rovněž důsledná karanténa nově příchozích zvířat (alespoň 2 týdny, v této době by se objevily případné příznaky nakažení).

Nádory
Nádory mohou být dvojího charakteru, zhoubné a nezhoubné. Zhoubné rakovinné nádory jsou patrně nejčastější příčinou úmrtí potkanů. Náchylnost k nádorovým onemocněním je dědičná záležitost. To jestli je nádor maligní (zhoubný) nebo benigní (nezhoubný) se pozná jedině histologickým vyšetřením, na které lékař odešle kousek tkáně nádoru.
Nádory jsou útvary na povrchu těla, viditelné pouhým okem, rostou hodně rychle a mohou dosáhnout značných rozměrů. Zpočátku nemají na kondici zvířete vliv, v pozdějších stádiích ovlivňují jeho celkový stav – potkan přestává žrát, hubne, je apatický.
Jak se dá postupovat, má-li váš potkánek nádor? Přicházejí v úvahu prakticky 2 řešení. První z nich je nechat potkana žít tak dlouho, dokud nezačne evidentně strádat a potom ho nechat šetrně utratit. Zní to hrozně, ale konec je neodvratný, proto je nelidské nechat zvířátko zbytečně trpět. Druhou možností je nechat potkanovi nádor odoperovat. Obecně se tato metoda doporučuje u zvířat mladších, která jsou v dobré kondici. Je třeba si uvědomit, že samotný operativní zákrok představuje značnou zátěž kladenou na organismus. Špatně odhadnutá narkóza může způsobit poškození nervového systému (projevuje se ochrnutím nebo epileptickými záchvaty), případně se potkan vůbec nemusí z uspání probrat. Kromě toho se může růst nádoru obnovit, není-li zhoubná tkáň odebrána úplně. Metastáze se u potkanů vyskytují vzácně. Samice trpí nezhoubnými nádory mléčné žlázy, u potkanů se také mohou vyskytnout nezhoubné tukové nádory.
Poraďte se s dobrým veterinářem a postupujte podle jeho doporučení. Nedělejte však ukvapené závěry, zvíře může s nádorem žít ještě delší dobu hezký život. Apeluji však na všechny chovatele: neprodlužujte zbytečně utrpení zvířete.

Otlaky
Otlaky jsou tvořeny zrohovatělou kůží, jsou bolestivé, vyskytují se zejména na zadních nohou. Otlaky bývají většinou způsobovány drátěnou podlahou pater klecí, proto vždycky dbejte na to, aby poličky byly z plného materiálu (dřevo, plast), jinak riskujete kromě otlaků také deformace končetin. Riziko vzniku otlaků se zvyšuje s věkem a tělesnou hmotností potkana.
Léčba je zdlouhavá a ne vždy vede ke kýženým výsledkům. Spočívá zejména v pravidelné desinfekci postižených míst a změně prostředí – je třeba používat měkkou podestýlku – bezprašné hobliny a seno (Pozor! Může obsazovat roztoče). Nezanedbejte první příznaky, otlaky vyvinout v pododermatitidu (vředové onemocnění zadních končetin).

Úrazy a otravy
Pokud máte potkánka puštěného na volno, je třeba dávat dobrý pozor, aby všetečné zvířátko nepřišlo k úrazu. Nejčastější bývá přejetí kusem nábytku, přiskřípnutí do dveří, úraz el. proudem, pád či střet s jiným domácím zvířetem (pes, kočka) a v neposledním případě otrava nebo pozření něčeho nestravitelného, co může poškodit trávicí trakt. V případě úrazu či otravy jednoznačně doporučuji návštěvu veterináře.

Závěrem
Výše uvedené zdaleka není vyčerpávajícím přehledem všech zdravotních komplikací, které se mohou vašemu mazlíčkovi přihodit. Jak už bylo řečeno výše, je lepší „přehnaná“ péče než zanedbání.
Problém někdy bývá sehnat opravdu dobrého a kvalifikovaného veterináře. Já osobně chodím na Kliniku pro drobné savce VF v Brně. Pro ty z vás, kteří jsou poněkud z daleka a váhají mohu návštěvu tohoto zařízení jen doporučit, já i moji potkánci máme s tamějšími lékaři jen ty nejlepší zkušenosti.